Co mi fet dal a co mi vzal

27. října 2017 v 10:22 | Mary Jane
Nejsem jako většina blogerek tady. Nerecenzuji knížky a kosmetiku, nefotím outfity ani recepty.
Nejsem jako většina tady. Jsem horší.

Já radši fetuju.

Začalo to, když jsem se dala dohromady s klukem, co jel dřív matro. Nikdy jsem mu to nevyčítala a ani nebudu. Už v době, kdy jsme byli jen kámoši a řekl mi to, jsem ho neodsoudila. Já na to vždy měla jinej pohled. Drogy mě přitahovaly. Na školních přednáškách jsem vždy jen souhlasně říkala, jak bych nikdy ani cigarety nekouřila. Vždy jsem ale v hloubi duše věděla, že mě tyhle věci táhnou. A jak je to dnes.. bez cíga nedám ani den.
Dřív jsme spolu jen hulili. Tráva byla, je a bude boží. Ze všech látek, co jakkoliv ovlivňují mysl, je tráva nejlepší. Dá úžasnej stav a člověku po ní není špatně. Když jsem si poprvé zahulila, zamilovala jsem si to. Bylo to úžasný. Za pár měsíců ze mě byla zhulka. Hulila jsem před školou, po škole, večer. Prakticky pořád ve stavu.
Jenže to omrzelo. A najednou byly drogy všude kolem mě. Najednou všichni lidi, s kterýma jsem se bavila, fetovali. Vždy jen občas na akcích, tak to bývá.. A zvědavost ve mě mi nedala spát.
Přítel mě varoval, ať to nezkouším. Že pokud jsem psychicky labilní, nezvládnu to. Ostatní říkali, budeš v cajku. A já byla. Až moc.


A miluji to. Miluji to, když se podívám do zrcadla na svoje oční zornice, které jsou rozšířené tak moc, že se nepoznávám. Miluji ten pocit, když mě pálí bílej prášek v nose. Miluji to, být sjetá. Je to tak dobrý, až je to špatný.
Nedá se to srovnávat s pocitem opilosti nebo zhulenosti. Napitej nebo spálenej člověk je mimo, zpomalenej. Má horší reflexy, koordinaci. Fetování mění emoce.
Když se sjedu, celej svět mi najednou přijde úžasnej. Všichni lidi jsou z ničeho nic tak skvělý. I z obyčejného povídání cítím motýli v břiše a neskutečnou euforii. Je to nepopsatelnej pocit. Najednou dokážu všechno. Chodit a tančit klidně i hodiny v kuse. Povídat si celej večer i s jedním člověkem. Jít spát za svítání.
Probuzení je ale jako kladivem do hlavy. Protože všechno to, co mi droga dala, si bere zpět.. a ještě 10 x tolik. Přichází dojezd.
Kocovina je oproti tomu andílek, protože na dojezd nepomůže nic, maximálně si zahulit nebo fetovat dál. Takový dny bych popsala jako nejhorší v životě. Všechno mě bolí. Nemůžu jíst, protože v krku je to jako kdybych měla ostny. Obličej mám plný akné. Připadám si jako troska. Přichází na mě pocit viny, za to, co sem udělala. Co by tomu řekli ti přátelé, před kterýma to tajím? Rodiče? Nebo prostě kdokoliv, kdo není taky feťák ?
Ale už to nejde vzít zpět. Změnilo mě to. Mám horší pohled na svět. Nevěřila jsem, že to tak bude, ale je to pravda. Protože jsem poznala něco, co spousta lidí ne. Jakoby reálnej svět najednou neměl smysl. Jakoby realita bez fetu nebyla už tak dobrá.
Někdy je lepší nepoznat. Už to vím. Už nikdy nebudu tak šťastná, protože vím, že to jde jinak a lehce.. Už nikdy nebudu tak šťastná, jako když jsem sjetá.

Ale co s tím.

Fetovat budu dál. Protože nevím, co se životem.. a taky protože to miluju.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katka Katka | Web | 27. října 2017 v 12:05 | Reagovat

emko = lehčí verze párna? To není moc dobrá definice... :D Myslím si, že jakýkoliv upínání na vnější věci, ať už jsou to lidi, peníze nebo drogy, pramení z vnitřní chudoby. Z toho, že se člověk nemá rád. Že si nevěří. Že třeba těžko navazuje kontakty a s drogama to jde o tolik líp.

Neříkám ti asi nic novýho. Věci samy o sobě nejsou špatný, ani dobrý, záleží na přístupu člověka k těm věcem. A jak ti řekl tvůj frajer - myslím, že drogy si může dovolit brát člověk, co je v pohodě. Co to bere tak, že jako ok, dnes večer si něco dám, fajn, ale není to jeho svět, život a největší dobrodrůžo. Myslim, že největší výhra je si umět přivodit ten rauš i bez drog. A věřím, že to jde. Jen je to o hodně těžší.

Zajímalo by mě, kolik ti je. Působí to na mě, že tak 15-18 (nic ve zlém). A drogy asi na nás mladý lidi z části působí jako frajeřina, ale ty, co si neuvědomí v čas, že když to budeš brát často, tak nejen, že se to stane podobnym stereotypem jako cokoliv, ale udělá to z tebe smažku bez důstojnosti, morálních zásad. Asi si ti lidi přejou být jako ostatní, normální, ale každej vidí, že jsou vyfoukaný už z vlaku.

2 Mary Jane Mary Jane | Web | 27. října 2017 v 12:21 | Reagovat

[1]: tak jako lehčí verze párna, se to nedá vyloženě říct, to máš pravdu nicméně kdo chce tak si vygooglí, že je to spíš nahrážka za extázi ( v extázi je mdma, v emku mda ), myslela sem to spíš tím stylem, že je to na způsob párna, jelikož účinkama je to podobný, jen stav z emka trvá tak hodinu, zatímco z párna 8-10 hodin, ale klidně to upravím pro upřesnění.. zbytek komentáře je uz jedna velka kapitola sama o sobe, ktera urcite stoji taky za pozornost

3 Nigredo Nigredo | Web | 31. října 2017 v 14:17 | Reagovat

Smím se zeptat, kde na to bereš prachy? Hádám, že vlastní prací asi ne...

4 Mary Jane Mary Jane | 1. listopadu 2017 v 11:54 | Reagovat

[3]: nešlapu, jestli si narážel na tohle a taky nedavam každej den

5 K. K. | E-mail | Web | 3. ledna 2018 v 20:12 | Reagovat

Taky jsem tohle všechno vždycky odsuzovala a zároveň mě to táhlo. Tak přišla puberta - první cigárko, první brko a první panák zelený... Před třemi lety první lajna a loni jsem se stala rekreačním uživatelem... Ale my to používali kvůli sexu, takže v praxi to moc neznám. :D A ťuk ťuk - až na jeden ošklivej zážitek jsem naštěstí dojezdy nějak moc neměla, zapíjela jsem je pivem :D

No ale k čemu to je. Je to sračka a hrozně rychle tě pohltí. Ale znám lidi, co se na to vykašlali a žijou normálně, tak ti přeju to samý. :)

6 Mary Jane Mary Jane | Web | 3. ledna 2018 v 22:11 | Reagovat

[5]: Jo, sex na tom je boží, to bez debat :D Děkuju :)

7 mydarkpath mydarkpath | Web | 21. ledna 2018 v 22:36 | Reagovat

To jsme dve ja jela vsechno mozny taky mne to uz od zakladni skoly pritahovalo

8 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 11. února 2018 v 15:56 | Reagovat

A tohle je ta hranice, na které nikdy nechci balancovat a kterou bych nikdy nechtěla překročit. Překročit hranici reality.
Radši budu denně ochutnávat trpokst života, než před ní marně utíkat do stavů, které ze mě jednou udělají trosku, na kterých se stanu závislá, které mě zabijou. Miluju život, reálný život, se vším, co to obnáší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama